Dement day

Hojte. Dneska to zas byl den. Zas plno debilů na kšeftu, tak si je vemem jednoho po druhém. A taky sem se zle vyspal, takže sem byl podrážděný a odráželo se to na všech dnešních mých reakcích.

První byla paní, co došla a na celou prodejnu zvolala: „Vy tady máte ten internet?“ Žádný pozdrav, rovnou atentát na moje bubínky. Nějak sem to nepobral, hleděl sem na ní a vzhledem k tomu že internet pro veřejnost nemáme, tak jsem ji poslal tam, kde ji určitě poslalo pár lidí přede mnou.

Druhý klasik byl pán, co neměl žádný problém, jen chtěl smazat pár fotek z flashky. To sem byl ještě rozčarovaný z Viktorky u splavu a nechápal sem, proč si to neudělá doma sám. Ale tak co, fotky sem mu smázl, nějaké upravil, pán poděkoval a táhl doprdele. To děkuji bylo sice příjemné, ale rohlík si za to nekoupím, zřejmě tyto služby bere jako samozřejmost.

Už si říkám, že mě nemůže nic překvapit a hle! Ve dveřích pán co vypadá že neumí do pěti napočítat a šune si to rovnou ke mně. Nerad soudím lidi podle toho jak se oblékají nebo jestli mají mastné vlasy, ale tady to bylo celkem evidentní. Prý chce počítač pro rodinu. Tak sem se ho ptal co na tom bude chtít dělat a kolik do toho bude chtít investovat, zda-li má monitor a či preferuje nějakou značku. No hleděl na mě jak děcko na horu lízátek. Třikrát se mě ptal co je operační systém, proč je tam je „5 giba ramek“, proč je černý a přiložená klávesnice mu nepřišla moc pěkná. Všechno sem mu otrocky vysvětlil, nemohl sem ho přece pro jeho debilní neznalost poslat dop.. však víte kam. U monitoru to byla už maličkost. DVB tuner bral jako sprosté slovo a nejvíc slyšel na větu „Ano, lze brát u nás zboží i na splátky.“ S úsměvem odešel a já tuším, že už ho tu nikdy neuvidím.

Po téhle půlhodince ztraceného života už jsem nevěřil, že toho blba může někdo troufnout.

Postarší pán naklusal na prodejnu a zplna hrdla mě zdrbal, že sem si dovolil jít na oběd. Z úcty ke starším jsem se s ním ani nechtěl hádat, když na mě vybalil problém. Potřeboval nastavit hodinky. WTF. Ale tak co, už se u nás ptali po pračkách, tak proč bych nemohl nastavit hodinky. Pán si donesl návod, takže banalitka. Pět minut pípání a cvakání v celkem pěkných asi tak patnáct let starých Casio hodinkách a s úsměvem sem mu je podal. Když si je několikrát prohlédl a zkontroloval či je tam fakt čas v pořádku se ujal slova a začal mi vysvětlovat co jsou zač. Minuty žvástů o tom jak je má dlůho, jak byly drahé, jak mu dlůho slouží atd. završil odhrnutím rukávu na svetru a ukázal mi druhé hodinky, které měl na ruce. Nevěděl sem jestli si ze mně dělá prdel nebo to fakt myslí vážně. Na ruce měl profesionální turistické hodinky s teplotou, výškoměrem a dalšíma tisíci fičurama a po mě chce nastavit čas na takových zgarbech. Prý je dlužníkem a táhl jo přesně tam.

Na hovno den. Snad ste měli lepší. Jestli se pohybujete v oblasti prodeje nebo kontaktu se zákazníkama, tak zůstaňte naladěni na mrtvě.cz. Již brzy pro Vás chystáme vánoční soutěž o prima ceny – nějaká myš či webkamerka, flash disk či originální super tričko mrtvě.cz.

Ádié maj frends.

psy.co

Sdílením, nám pomůžeš... Díky
Share on FacebookTweet about this on TwitterShare on Google+Pin on PinterestShare on TumblrShare on VKShare on Yummly

Přidej komentář jako první k "Dement day"

Zanechte komentář